Dnes vám chci ukázat jednu část zpřístupněného brněnského podzemí
Když jsem loni na jaře dával dva příspěvky o kostelu sv. Jakuba v Brně, sliboval jsem, že se pokusím podívat i do kostnice pod kostelem. Dostal jsem se tam na podzim, konkrétně 9.11.2013
Nejdřív ale předložím nějaké informace o historii tohoto místa, které jsem převzal převážně ze stránek www.infoglobe.cz
Moravská metropole má od roku 2012 o jedno lákadlo navíc a rozhodně ne ledajaké. Tak trochu pozapomenutý odkaz historie v podobě desítek tisíc lidských ostatků byl doslova sestaven do podoby působivé expozice, která svým rozsahem nemá ve střední Evropě obdoby. Dle počtu kostí, resp. lidských skeletonů, je brněnská kostnice na druhém místě v Evropě po rozsáhlých a tajuplných katakombách města Paříže. V brněnském kostele sv. Jakuba je údajně uloženo přes 50 tisíc kosterních pozůstatků, které zde byly ukládány především z období středověkých morových a cholerových ran, dále z doby třicetileté války a švédského obléhání atd. Nabízí se ale srovnání s kostnicí v Sedlci, též známé jako kutnohorské. Naše doposud nejznámější kostnice pojímá ostatky zhruba 40 tisíc mrtvých. Její interiér i atmosféra jsou však zásadně jiné než v Brně.
Historie kostnice je také docela zajímavá, jelikož k jejímu znovuobjevení došlo relativně nedávno, až v roce 2001, během rekonstrukce náměstí a průzkumu podzemních prostor. Od 17. století se osárium rozrůstalo, pod sv. Jakubem vznikla nejprve tříkomorová krypta, kde byly ostatky pečlivě skládány v jednotlivých vrstvách tak, aby nedošlo k zbytečnému poškození. Morové rány a epidemie si však vyžádaly další rozšíření. Zajímavý je i systém ukládání těl. Z kapacitních důvodů místního hřbitova byl zaveden řád, dle kterého byl nebožtík po 10 až 12 letech v hrobě exhumován a uložen právě do kostnice.
Původně krypta sloužila jako pohřebiště až do konce 18. století, kdy byl již značně přeplněný svatojakubský hřbitov přesunut na okraj města. Kostnice byla uzavřena a prakticky zapomenuta. Vstup do ní byl pouze přes masivní poklop z náměstí a nic nepřipomínalo potenciální turistickou atrakci, i když toto spojení na kostnici zrovna nepasuje.
Nyní se konečně dostáváme k tomu, co vás na prohlídce čeká. Během prohlídky navštívíte sice nijak rozsáhlé, zato po architektonické stránce nadmíru působící chodby a krypty, kde jsou až s geometrickou přesností poskládány ostatky těl, z nichž vidíme převážně kloubní hlavice a především pak lebky, jejichž prázdné oční důlky spolu s výstižným nasvícením interiéru a tesknými tóny violoncella na pozadí podtrhujíc atmosférickou působivost tohoto místa. I přes značné stáří celého podzemního komplexu se architektům podařilo vytvořit něco, co působí na jednu stranu depresivně a zcela moderně zároveň. Interiér některých místností byl "přizdoben" i instalací litinových soch a dekorací, které atmosféru neruší, naopak jí vhodně doplňují, ale to nechám na vašem vkusu a názoru. Během prohlídky je k dispozici i průvodkyně, která však pouze uvede návštěvníky do podzemí a dále nechá prostor případným dotazům.
Vstup do kostnice se nachází vedle průčelí kostela sv. Jakuba na stejnojmenném náměstí, zhruba 100 metrů od hlavního brněnského náměstí Svobody, a naleznete ho podle masivního pískovcového monolitu. Od nádraží ČD je to pohodlnou procházkou přes centrum města zhruba 15 minut.
Brno - Kostnice u kostela sv. Jakuba 9.11.2013
Hned za pokladnou je malá expozice s vystavenými nálezy
Od průvodkyně jsem si vyslechl pár vět o vzniku kostnice, o jejím objevení a rekonstrukci a také o způsobech ukládání kostí. Samotnou kostnici jsem si pak procházel sám bez průvodce. Fotit uvnitř je povoleno, ale jen bez blesku. Bohužel jsem neměl stativ, takže omluvte kvalitu pořízených snímků
V této části jsou uloženy lebky, které mají nějaké anomálie
A to je pro dnešek vše.
Všechny fotografie můžete vidět v galerii, která se nachází ZDE .
Doufám, že se vám tato exkurze do brněnského podzemí líbila
V příštím příspěvku vás zavedu na další zpřístupněnou část brněnského podzemí, ale slibuji, že tam už žádné kosti nebudou.
Do té doby se mějte moooc fajn
To je tedy pořádná sbírka, nevím tedy proč v dokumentech o Čermné v Polsku mluvili jako o jedné ze tří kostnic. Úplně mi stačí tvoje reportáž, protože asi bych tam nešla. Už nyní na mne ty stěny působí dost depresivně. ale staré náhrobky se mi líbí. nevadí mi ani rakve, ale přímo ty lebky a kosti tvořící celé stěny mi naháněhí husí kůži.
OdpovědětVymazatV kostnici jsem byla té kutnohorské. Ač jsou to místa značně morbidní nelze jim upřít určité kouzlo.....
OdpovědětVymazat[1]: Člověk tam vnímá takový zvláštní pocit,který se těžko popisuje.
OdpovědětVymazatV sedlecké kostnici u Kutné Hory jsem byla jako dítě. Vzpomínám si, že tehdy to, co jsem tam viděla, na mne nijak nepůsobilo. Jedině jsem asi zírala, co všechno se dá za výzdobu z kostí složit. Sedlecká kostnice je fascinující.
OdpovědětVymazat[2]: Asi to bude znít divně,ale mě se ta prohlídka líbila.Asi pro to tajemno a divno.
OdpovědětVymazat[4]: Alespoň jsem Tě ušetřil nepříjemného zážitku
OdpovědětVymazatMožná se budu letos v létě vyskytovat v Brně a tohle si určitě nenechám ujít! Díky za skvělý tip!
OdpovědětVymazat[6]: To ano. Na Tvém blogu mi to v tomto případě úplně stačí. Takže díky za ušetřené vstupné a za to, že jsem to díky Tobě mohla vidět. Přece jen, jsem o brněnské kostnici neměla doposud tušení.
OdpovědětVymazatPřed pár lety jsem byla pozvaná na prohlídku podzemních prostor, ale nedostala jsem se tam. Teď, když už jsem z Brna odstěhovaná,těžko bych se tam kvůli kostnici vypravila. Stačí, že tam jezdím k doktorům. Takže já jsem za tuto prohlídku vděčná. Je to moc hezky upravené a myslím, že to předčí kostnici v Kutné Hoře. Tam jsem byla sice jako školačka, ale pamatuji si to. Zanechalo to ve mně hluboký dojem něčeho vyjímečného a tajůplného.
OdpovědětVymazatNa fotce s otvírací dobou, jsem si všimla vstupného i pro děti a pod šest let dokonce zadarmo. To by mě zajímalo, kolik rodičů vezme své děti na takovou prohlídku. Já byla kdysi se školou v Kutné Hoře, že je kostnice i v Brně, jsem nevěděla. Díky za prohlídku, protože na vlastní oči si tento zážitek nechám ráda ujít.
OdpovědětVymazatPatriku, díky za zajímavé informace a fotoreportáž z kostnice.
OdpovědětVymazatKdysi jsem o této kostnici slyšela v televizi. Chtěla jsem se tam moc podívat. Ale nebyl čas a možnost jet tak daleko.
OdpovědětVymazat[7]: Výhoda tohohle místa je,že se dá navštívit za každého počasí ,já jsem tam taky vlezl,protože pršelo
OdpovědětVymazat[8]: Není moc známá,protože byla veřejnosti zpřístupněná až v roce 2012
OdpovědětVymazat[9]: Ze školní návštěvy kutnohorské kostnice si pamatuji jen ten lustr z kostí
OdpovědětVymazat[10]: Tak to by mě taky zajímalo,kdo by na tuhle prohlídku vzal dítě.Možná někdo z rodiny Addamsů
OdpovědětVymazat[11]: Jsou to pozůstatky lidí,kteří umřeli v průběhu skoro dvou století.Kromě nemocí jsou tam i oběti válek
OdpovědětVymazat[12]: Máš pravdu,v Brně je daleko víc příjemnějších míst
OdpovědětVymazatZnám jen kutnohorskou kostnici, ta je úplně jiná. Je to docela zvláštní pocit, procházet se mezi lidskými ostatky, rozhodně bych návštěvu kostnice nedoporučila slabším náturám.
OdpovědětVymazat[19]: Ještě že mě nikdo neviděl,jak jsem ty fotky pořizoval ! Musel jsem si ruce podpírat a nejčastěji koleny
OdpovědětVymazat[20]: To mi povídej, Patriku, ale fotograf si musí umět poradit a neohlížet se na okolí.
OdpovědětVymazat