Dnes bych vám chtěl ukázat pár snímků z náměstí a domu asi nejznámějšího rodáka
Začal bych prohlídkou rodného domu K.J.Erbena, který najdete na adrese: Barbory Linkové čp. 142, Miletín
Výpis z historie domu jsem převzal ze stránek : www.hlavati.cz
V květnu 1806 domek koupili za 150 zl. novomanželé, švec Jan Erban z Rohoznice a Anna rozená Žábová z Miletína. A zde se 7. listopadu 1811 narodila dvojčata Karel a Jan. Dospělosti se však dožil pouze Karel - pozdější básník a slavný miletínský rodák a jeho mladší sestra Josefa. Ta se provdala r. 1836 za Františka Chmelíka z Mlázovic, který notně zadlužený domek převzal. Při velkém miletínském požáru v červnu 1846 domek vyhořel a Chmelík byl nucen ho vystavět znovu z kamene a cihel. Dům tak získal svoji současnou podobu.V roce 1881 ho pak Chmelík prodal Janu Vitochovi z Miletína č. 131. Další majitelé domku, potomci Jana Vitocha byli od r. 1888 vdova Kateřina Vitochová, r. 1908 Albína Janáková, roz. Vitochová a od r. 1919 její dcera Marie Sulimenková roz. Janáková s manželem. Oba zemřeli v roce 1953, od dědiců si domek pronajala obec.
První poctou města slavnému rodákovi bylo odhalení pamětní desky na jeho rodném domě. Slavnost se konala 22. května 1899 a zúčastnili se jí mj. spisovatelé Jaroslav Vrchlický, Alois Jirásek, Ignát Hermann, nebo Karel Václav Rais. Deska je ze světlého kamene a nese jednoduchý nápis - Zde narodil se KAREL JAR. ERBEN L.P. 1811.
Poslední zásadní opravou prošel domek na jaře roku 1996. Dostal nejen nový zevnějšek - zásadní proměnou prošla především expozice Erbenova památníku. Za spolupráce Památníku národního písemnictví v Praze a Národního muzea vznikla vkusně a moderně řešená stálá výstava, která přibližuje Erbenův život i dílo a připomíná tvář a atmosféru Miletína v dobách básníkova dětství. Nová expozice byla poprvé zpřístupněna 17. dubna 1996.
Do expozice jsem se tentokrát nedostal a tak vám můžu ukázat jen jedno pirátské foto z okna
Na podzim 2008 dostal domek novou střešní krytinu a nové okapové svody. Téhož roku byla provedena výměna oplocení za vhodnější laťkový plot.
Všechny informace jsem čerpal ze stránek www.hlavati.cz , kde najdete vše o historii tohoto domu i o muzejní expozici
Jako další bych vám dnes rád ukázal pár snímků z náměstí, na kterém jsou k vidění mimo jiné dvě konkurenční cukrárny, které vyrábějí místní specialitu. Tou jsou tradiční miletínské perníčky zvané Modlitbičky.
Pro jejich popis jsem opět nakoukl na www.hlavati.cz
Jejich základem je perníkové těsto, které nejprve šest týdnů zraje. Z něj jsou vykrajovány obdélníčky o rozměrech cca 7 x 5 cm. Na upečené perníčky přijde náplň z pražených vlašských a lískových ořechů a navrch plátek z vaječných bílků a skořice. Hotový výrobek se polije cukrovou polevou a ozdobí půlkou mandle, která symbolizuje právě onen křížek na deskách modlitební knížky.
S nápadem péct modlitbičky přišel cukrářský rod Erbenů poprvé v roce 1864. Se synem a následovníkem řemesla Josefem mladším uvedli nápad ve skutečnost a možná právě o největší místní události - slavné miletínské pouti na začátku dubna, poprvé vyložili tyto krájené perníčky s marcipánem, cukrovou polevou a mandličkou na vrchu na pult. A měli úspěch. Modlitbičky se okamžitě staly úspěšným a prestižním výrobkem Erbenova cukrářství.
Firma Erben však nebyla sama, kdo Modlitbičky nabízel už ve 20. letech 20. století. Erbenovým konkurentem na protější straně miletínského náměstí v domě č.p. 93 byl asi od r. 1902 cukrář Josef Laušman a posléze jeho syn Emil. Obě firmy si úspěšně konkurovaly a jelikož Erbenovy Miletínské Modlitbičky byly chráněny ochrannou známkou až od r. 1913, konkurovaly si i svými Modlitbičkami. Po znárodnění Erbenovy firmy, byla menší Laušmanova cukrárna převedena pod komunál, v omezené míře fungovala dál a pekla "Miletínky".
A tak se stalo, že v Miletíně můžeme koupit Modlitbičky na dvou různých místech. A pak to jsou buď výrobky tradičního výrobce "Erbenovy Miletínské Modlitbičky", nebo výrobky jeho tradičního konkurenta - "Miletínské Modlitbičky" cukrářství Laušman...
Celou historii miletínských Modlitbiček najde na www.hlavati.cz
Na náměstí jsou k vidění také sochy, sloupy a památníky. Podrobněji je představím příště. Dnes chci jen ukázat, jak dotváří náměstí
V západní části náměstí je budova radnice a "Sousedský dům"
První zmínka o "Radnici" je z roku 1565, kdy Jiří z Valdštýna dal vystavěti na náměstí miletínském radní dům ( radnici) z kamene o jednom poschodí, s věžičkou a vedle ní tři masné krámy řezníkům. Vedle radnice byla kašna pro vodu a kousek dále rybníček pro případné ohně. Na počátku století devatenáctého zřídilo se mezi radnicí a masnými krámky přístřeší pro stříkačku k hašení ohně.Tato radnice byla v roce 1844 ( dle jiné kroniky r. 1842) zbořena. Masné krámky vyhořely při velkém požáru v roce 1846. Stála v místech kde nyní stojí pomník K. J. Erbena.
V říjnu 1818 byl slavnostně položen první kámen nové radnice. Dům byl postaven z kamene a cihel o jednom poschodí. Jeho majitelem byla obec, která ho pronajímala. Zisk z nájmu šel na dobročinné účely a pro podporu zchudlých občanů - sousedů. Odtud má dům svůj název "Sousedský dům". Vyhořel při velkém požáru v červenci 1846 až na kamennou klenutou místnost v přízemí, kde byl uložen městský archiv. Dům byl opraven a v roce 1849 byla do jeho průčelí přistavěna věž se špičatou střechou a hodinami. V přízemí byla opět zřízena restaurace, na konci 19. století zde sídlila Občanská beseda.
V roce 1905 Obec Miletín zakoupila od Emilie Frankebuschové dům čp.99 i se dvorem. Chvíli zde v dolení části sídlila Občanská záložna, v poschodí byl učitelský byt a muzeum. Od roku 1908 je dům čp. 99 Radnicí.
V říjnu 1818 byl slavnostně položen první kámen nové radnice. Dům byl postaven z kamene a cihel o jednom poschodí. Jeho majitelem byla obec, která ho pronajímala. Zisk z nájmu šel na dobročinné účely a pro podporu zchudlých občanů - sousedů. Odtud má dům svůj název "Sousedský dům". Vyhořel při velkém požáru v červenci 1846 až na kamennou klenutou místnost v přízemí, kde byl uložen městský archiv. Dům byl opraven a v roce 1849 byla do jeho průčelí přistavěna věž se špičatou střechou a hodinami. V přízemí byla opět zřízena restaurace, na konci 19. století zde sídlila Občanská beseda.
V roce 1905 Obec Miletín zakoupila od Emilie Frankebuschové dům čp.99 i se dvorem. Chvíli zde v dolení části sídlila Občanská záložna, v poschodí byl učitelský byt a muzeum. Od roku 1908 je dům čp. 99 Radnicí.
Tentokrát jsem informace převzal z : www.miletin.cz
A to je pro dnešek vše. Příště vám podrobněji představím sochy, památníky a sloupy, které jsem nafotil při procházce po Miletíně
Pěkně jsem si početla hned po ránu. miletím je opravdu malebný a při nakouknutí do rodného domku oknem jsem si všimla i krásně vyvedené makety náměstí. Tyhle miniatury staveb obdivuju. A miletinské modlitbičky musí být určitě dobré. Perníčky tlačené do forem jsou opravdu krásná díla. Dýchá z nich historie. Ale asi se tím už dneska nikdo nezabývá. Moc děkuji.
OdpovědětVymazatNáměstíčko pěkné, ta druhá a čtvrtá fotka odk konce toho rohu náměstí jsou jak z Litomyšle....
OdpovědětVymazatTen Miletín, mě láká čím dál tím víc. Jsem sladkomil a na perníkovou modlitbičku se mi sbíhají sliny. Ty sis ji koupil a ochutnal? Náměstíčko je jak malované, počasí přálo, hned bych někam vyrazila na výlet.
OdpovědětVymazatMiletínské motlidbičky jsou výborné. Bereme je jako krajovou specialitu k příbuzným na Moravu.
OdpovědětVymazatV Miletíně se mi nejvíc líbí náměstí. Je takové útulné. Bez zaparkovaných aut. Jakoby se tam zastavil čas.
OdpovědětVymazatČlánky o Miletínu čtu od nejstaršího až po tento a zrovna jsem chtěl napsat, že nejvíce se mně líbí náměstí se zajímavou jezdeckou sochou a už je to tady, ty ses k němu také vrátil.
OdpovědětVymazatMiletínské náměstí mám moc ráda. Nevíc se mi líbí sousoší Sv. Jiří s drakem. Na náměstí se někdy koncem května pořádá proslulá pouť.
OdpovědětVymazatČekala jsem, zda se ve Tvém seriálu objeví něco o Miletínských modlitbičkách. Nezklamal jsi.
OdpovědětVymazat[1]: Na prohlídce rodného domu se dá domluvit po telefonu,ale já tenkrát nějak neměl náladu.Třeba se tam zastavím příště
OdpovědětVymazat[2]: To náměstí mě přijde úplně stejné,jak si ho pamatuji z dětství
OdpovědětVymazat[3]: Samozřejmě že jsem si modlitbičky koupil.To už je taková tradice
OdpovědětVymazat[4]: My taky pokaždé nakoupíme pro celou rodinu.Jinde se to koupit nedá a jako pozornost z cest to je chutný dárek
OdpovědětVymazat[5]: Auta tam jsou,ale stojí trochu bokem.Čas se nezastavil,ale zatím to tam nikdo nezkazil zámkovou dlažbou a podobně
OdpovědětVymazat[6]: Miletín je krásné městečko a rozhodně bych jeho návštěvu doporučil.Navíc jsou zajímavá místa i v okolí
OdpovědětVymazat[7]: Modlitbičky taky kupujeme u Erbenů
OdpovědětVymazat[8]: Modlitbičky jsou Miletínská specialita,to bych při tak podrobném představování nemohl vynechat
OdpovědětVymazat