A vzpomínání to bude opravdu dávné, protože jsem toto místo navštívil už v říjnu 2014! Na pořízené fotografie jsem tehdy nějak zapomněl, nicméně jsem přesvědčený o tom, že zdejší pískovcové skalní město nic ze svého půvabu od té doby neztratilo....
Než vám ale ukáži výběr z pořízených snímků, tak bych rád uvedl několik informací, které jsem čerpal ze stránek: www.region-ceskesvycarsko.cz a www.kudyznudy.cz a www.ceskesvycarsko.cz
Tiské stěny vytváří ve výběžku CHKO Labské pískovce spolu s Rájeckými a Ostrovskými stěnami a Vysokým Sněžníkem atraktivní turistickou oblast, která je také vyhlášeným rájem horolezců. Jsou ojedinělé svou rozlohou i rozličností skalních útvarů a nabízí úchvatnou podívanou. Tvoří labyrint pískovcových věží, jejichž výčnělky se tyčí do výše 70 metrů a nejvyšší bod Tiských stěn dosahuje nadmořské výšky 613 metrů.
Tiské stěny patří k nejstarším turistickým oblastem Labských pískovců. K návštěvě skalního města byl v dřívějších dobách doporučován průvodce, který cestou upozorňoval na skalní útvary podněcující návštěvníkovu fantazii. Tradice názvů skal se udržuje, ty nejznámější se zachovaly dodnes.
Tiské stěny se dělí na dvě velké části – Velké a Malé stěny, jimiž vedou prohlídkové trasy. Obě spojuje naučná stezka značená bílým čtvercem s úhlopříčným zeleným pruhem, na které je 7 informativních zastávek. Po hřebeni Velkých stěn vede také červeně značená turistická stezka, která je nejkratší spojnicí mezi vstupním areálem a východním koncem skalního města u Turistické chaty.
Udává se, že cesta Malými stěnami trvá asi hodinu a Velkými stěnami projdete zhruba za dvě hodiny. Časy obou okruhů jsou ale pouze orientační a potřebné k tomu, abyste prošli a viděli to nejzajímavější, co Tiské stěny nabízejí. Ovšem dá se tu strávit klidně i celý den, protože ke koukání je toho tu opravdu dost!
Já tenkrát bohužel díky rychle se kazícímu počasí neměl ani to minimum času. Oba okruhy jsem proletěl za necelé dvě hodiny a během tohoto "průletu" jsem pořídil mimo jiné i následující fotografie....
Tiské stěny 5.10.2014
Říkám si, že toto by jako malá ukázka toho, co je zde k vidění, mohlo stačit. Ale rozhodně to není vše, co jsem tehdy nafotil. Tyto, i dalších asi 40 fotografií můžete vidět v galerii, která se nachází ZDE .
Pro mě, jakožto studenta geologie, je tohle absolutně úžasná podívaná. Miluju hory, miluju skály, miluju scenérie, které utváří Labe ve svém povodí. Jsou jedinečné ve střední Evropě.
OdpovědětVymazatI já mám tato místa rád, ale mě tam táhne spíše moje romantická duše
VymazatSkalní města jsou úžasná. Jediné které jsem zatím za svůj skoro šedesátiletý život navštívila bylo Bastei, na německé straně CHKO Labské pískovce...
OdpovědětVymazatBastei jsem si také prošel a bylo to super! U nás jsem byl v několika skalních městech a těžko bych vybíral, které se mi líbilo nejvíc, protože každé má něco do sebe. Tiské stěny ale rozhodně patří k těm, na které vzpomínám často
VymazatPatriku děkuji. Tohle skalní uskupení jsem ještě nenavštívila a asi se mi to už nepodaří. Znám jen podobná skalní města Adršpach, Teplické skály, Hřensko....Opravdu zážitek a jak koukám, tak bez lidí. Super.
OdpovědětVymazatLidí tam tenkrát kvůli počasí moc nebylo, ale o to se mi líbilo víc. Já nesnáším davy!
VymazatLoni jsem byl mimo jiné v Prachovských skalách a tam to bylo jak na Václaváku. Hrozný, úplně mi to zkazilo dojem z jinak nádherné krajiny! O pár dní později jsem byl v Besedických skalách a tam už to bylo o něčem jiném. Lidí pomálu a skály parádní. Tam jsem si to užil i když fotky a počasí se moc nepovedly. Plánuji o obou těchto návštěvách časem napsat článek
Skalní města navštěvujeme velice rádi a o publikování archivních výletů něco vím. :) Tiské stěny jsou známé a je ostudné, že jsme tam ještě nebyli. Máme to ale trochu z ruky, vždycky jsme spíše volili bližší cíle. Díky za další nakopnutí, vyrazíme tam hned, jak se najde volný víkend. :)
OdpovědětVymazatTak to mě vždy potěší, že můj článeček někoho inspiruje k výletu! Jsem zvědavý na tvoje fotky i zážitky!
VymazatNa blogu jsem měl několikrát dlouhou pauzu a v archivu se mi toho nashromáždilo tolik, že bych z toho mohl psát články snad celý rok. Jenže to bych nesměl už nic dalšího dělat (a to se snad ještě dlouho nestane) , takže pořád budu psát spíše o starších věcech