14.3.2020 poblíž Kobeřic u Brna

Dnes vám chci ukázat pár snímků, které jsem pořídil během své cesty ze Ždánického lesa domů. Původně jsem tyto záběry ani nechtěl zveřejňovat, ale teď si říkám, že pár poklidných záběrů by mohlo v této napjaté době přijít vhod....

Snímky jsem nafotil jen tak samovolně při cestě domů z výpravy za motýly, o které jsem psal minule. Pořídil jsem je poblíž sousední obce Kobeřice u Brna odkud je to k nám už jen nějakých pět,šest kilometrů. Foukal tehdy silný studený vítr a moc se mi fotit ani nechtělo, ale pár věcí mě přeci jen zaujalo a tak jsem se to pokusil zachytit. Tohle z toho vzniklo...

14.3.2020 poblíž Kobeřic u Brna 

A to je asi tak všechno. Vím, že to není nic světoborného, ale za současné situace si říkám, že je potřeba se radovat i z cela obyčejných věcí. A tyto snímky mi je budou pořád připomínat.

Doufám, že se něco z toho líbilo i vám,  a že se brzy zase ve zdraví potkáme byť jen v tom virtuálním světě.

P.S: mám velikou radost, že si ke mě na blog našlo cestu spoustu nových pravidelných návštěvníků, kteří mi tu zanechávají i milé komentáře. Omlouvám se, že na ně neodpovídám hned, ale v poslední době to mám náročnější než obvykle (a to jsem si ještě nedávno myslel, že už to ani nejde) a na blogovou scénu mi tak zbývá velice málo času. Každopádně věřte, že mě ty komentáře velice těší a povzbuzují k další činnosti! 

K tomu se váže ještě jedna věc za kterou se omlouvám a to je moje tykání. Mám to zažité z dob dřívějších, kdy jsme si na blozích tykali všichni a rád bych u toho i zůstal, protože pravidelné návštěvníky považuji tak trochu za přátele.  Pokud tím ale někoho pohoršuji, tak mi to prosím odpusťte a v následujícím komentáři mi vykejte. Já to budu do budoucna respektovat a v odpovědích si na to dám pozor