Z Vrchmezí na Šerlich 24.8.2014

Dnes vám ukáži, jak to vypadalo ráno 24.8.2014 v Orlických horách

To ráno jsem celý natěšený na východ slunce na horách vyrazil ještě za tmy na Šerlich. Původně jsem měl v plánu, že si počkám na východ u Masarykovy chaty, ale hustá mlha dávala tušit, že z toho nic nebude. Do kempu se mi vracet nechtělo a tak jsem přemýšlel, co podniknu jiného. Rozhodl jsem se pro Vrchmezí, které je vzdáleno asi 5 km. Cesta je sice značená turistickými značkami, ale v mlze a tmě mě cesta dala docela zabrat. Nakonec jsem to zvládl za sedmdesát minut a na vrchol jsem přišel přesně v okamžiku, kdy mělo vycházet sluníčko, ale to jsem přes mlhu ani nezahlédl

Přesto jsem zkusil nějaké fotky pořídit. Nejdřív přímo na Vrchmezí, později i na zpáteční cestě na Šerlich.

VRCHMEZÍ je výrazný vrchol (1084 m) v severní části hlavního hřebenu Orlických hor, jihovýchodně od Olešnice v Orlických horách, budovaný především svory s ojedinělými ostrůvky vápenců. Po Velké a Malé Deštné je Vrchmezí třetí nejvyšší horou pohoří. Původní název byl vrch Humeničnej, Poláci používají název Orlica. Spolu se Šerlichem (1027 m) tvoří Vrchmezí krátký úsek česko - polské hranice, zbytek hřebene se nachází již na českém území. Svahy Vrchmezí patří k nejstrmějším v Orlických horách (o čemž jsem se ovšem nemohl přesvědčit).

V září 2012 byl na vrcholu odhalen nový pomník připomínající, že na Vrchmezí postupně vystoupili císař Josef II. (1779), americký velvyslanec v Prusku a pozdější šestý prezident Spojených států amerických John Quincy Adams (1800) a slavný polský hudební skladatel Fryderyk Chopin (1826). Trojhranný tvar také příznačně vystihuje rozdílný název vrcholu: česky Vrchmezí, v němčině zní název Hohe Mense a Poláci ho nazývají Orlica.

Zdroj informací: www.orlickehory.net

50 metrů od vrcholu je křížení turistických cest

A taky přístřešek, kde je i návštěvní kniha. Neodolal jsem a napsal krátký vzkaz pro další návštěvníky. S trochou závisti jsem si pročítal dřívější zprávy popisující krásnou přírodu a výhledy

Po nějaké době čekání jsem to vzdal a vydal se na cestu k autu. Bylo jasné, že tohle ráno tady uvidím maximálně tohle

Když už bylo trošku vidět, tak cesta byla pohodlná

Po chvíli jsem si všiml této cedule

A samozřejmě jsem se tam zašel podívat. Ovšem moc k vidění tady nebylo

A tak jsem pokračoval v cestě

I v těchto místech asi bývá vidět dál

Cesta se pomalu krátila a začínalo být vidět o kousek dál.

Další zajímavost na cestě, z které jsem nic nenafotil

V těchto místech to vypadalo na změnu v počasí, ale jak se začalo stoupat, mlha zase houstla

Masarykova chata na Šerlichu

Tady jsem čekal, jestli si to ta příroda přeci jen nerozmyslí

A tohle je výsledek

To je z toho nepovedeného rána vše.

Večer jsem se na Šerlich vrátil a dojem si trošku napravil. Ale to uvidíte v nějakém dalším příspěvku