Dnes vám chci představit zříceninu hradu, která se nachází nad vsí Klentnice v Pavlovských vrších.
Sirotčí hrádek, též Sirotčí hrad, Sirotčí hrady či Růžový hrad (německy Waisenstein nebo Rassenstein), je zřícenina gotického hradu, jehož počátky sahají do 13. století, kdy jej vystavěli Wehingenové, hrad poté patřil Liechtensteinů a Ditrichštejnům, v 16. století zpustl.
Zřícenina se nachází v těsné blízkosti obce Klentnice na severním okraji Stolové hory (jeden z kopců Pavlovských vrchů) v nadmořské výšce 458 metrů v přírodní rezervaci Růžový vrch, asi 3 km severně od Mikulova. Hrad byl vystavěn na dvou vápencových skaliscích, které dělila hluboká rokle, přičemž hlavní část hradu se nacházela na jižněji položené skále. Přes rokli pravděpodobně vedl most. Na menší plošině jižní skály byl vybudován třípatrový palác. Na severní, která je dnes nepřístupná, se nacházela hranolová strážní věž. Celé předhradí bylo ohrazeno valem a palisádou.
Z hradu se dochovala hradní zeď na jižním skalisku o výšce osmi metrů, v jejímž středu se nachází okenní otvor. Na protější straně zdi je pozůstatek třípatrového paláce vysoký několik metrů. V něm jsou hned tři okenní otvory, z toho dva jsou zakončeny lomeným obloukem. V těsné blízkosti zdi se nachází cisterna, která sloužila k zásobování hradu vodou. Na severněji položeném skalisku se dochovaly jen poměrně malé pozůstatky hradního zdiva.
Hrad nechal vystavět v polovině 13. století švábský rod Wehingenů, respektive jejich odnož, kterou založil rytíř Siegfried Sirotek. Po vymření rodu Wehingenů se hrad roku 1305 dostal do držení krále Václava III., který byl o rok později zavražděn. Poté se dostal do rukou Liechtensteinů. V roce 1575 byl převeden do rukou Ditrichštejnů, přičemž tehdy už byl pravděpodobně zpustlý. I když se urbář z roku 1560 o Sirotčím hradě nezmiňuje, v roce 1590 jej výslovně označuje jako pustý.
informace jsem převzal z : cs.wikipedia.org
Sirotčí hrádek 24.7.2014
Se sirotčím hrádkem se váže i pověst o rytíři Čičosovi, který patřil k řádu templářů. Na hradě působil jako kastelán. Když se mu měl narodit syn, přišel Čičosovi povolávací rozkaz jeho řádu. Kvůli narození syna však Čičos odmítl. Nedlouho na to se na hrad dostavil komtur, kterého Čičosova žena Růžena požádala, aby šel nově narozenému dítěti za kmotra. Podle tradičního zvyku jméno dítěte vybírá právě kmotr. Komtur nabídku přijal a dal dítěti jméno Orphanus ("sirotek"). Po narození dítěte dal komtur popravit Čičose za zradu řádu a učinil tak Orphana skutečným sirotkem. Poté nechal popravit všechny obyvatele hradu (až na jednoho), zatímco vdově po Čišosovi puklo srdce žalem. Komtur z hradu odjel a Orphana vzal s sebou. Ten když se po letech na hrad vrátil, nalezl tam jediného člověka - starce, kterému se kdysi podařilo uniknou komturovu hněvu. Když mu stařec převyprávěl, co se tehdy s jeho rodiči stalo, Orphanus zešílel a od té doby má po nocích jezdit na koni z hrádku na Turold.
informace jsem převzal z : cs.wikipedia.org
Všechny moje snímky pořízené na Sirotčím hrádku najdete uložené v galerii, která se nachází ZDE
Ten zlatý přeliv mu moc sluší . Připomělo mi to trochu pořad který byl na ZOOMu o stavitelích Macchu Picchu. Ti taká místo aby skálu odlámali jí do stavby zakomponovali.
OdpovědětVymazatSirotčí hrádek spolu se skálou je pěkná dominanta a slunce ji dává zlatou patinu.
OdpovědětVymazatparáda! má rozvaliny rád.
OdpovědětVymazatPřekrásné záběry zašlé slávy i bolesti lidí. Některá ta fotografie mi připomíná vrch, na kterém tančily podle pověstí čarodějnice.
OdpovědětVymazatKrásné místo i fotky. Hrádek mi připadá takový magický.
OdpovědětVymazatSirotčí hrádek je nádherná zřícenina, jednou jsem se k ní taky vyšplhala a možná to ještě jednou zkusím.
OdpovědětVymazatPěkně sis počkal na různé osvětlení a vyplatilo se. Moc hezké. Pověst srašná. Depresivní.
OdpovědětVymazat[1]: Na stejné principu jsou u nás postavené skalní hrady.Není jich sice moc,ale jsou hodně zajímavé
OdpovědětVymazat[2]: Známější je zřícenina Dívčí hrady,ale tahle má taky svoje kouzlo
OdpovědětVymazat[3]: Právě proto jsem dřív jezdil jen na hradní zříceniny Pro tu jejich atmosféru
OdpovědětVymazat[4]: Je to jen hra světla a stínů,ale děkuji
OdpovědětVymazat[5]: Magičnost je způsobená dobou návštěvy.V posledních paprscích vypadá všechno jinak
OdpovědětVymazat[6]: Větší je zřícenina Dívčích hradů,ale tam se nám nechtělo šlapat. Tahle má své kouzlo a výstup k ní není až tak náročný,ale záleží odkud jdeš.Nejlepší a nejkratší je cesta od parkoviště ve středu Klentnice
OdpovědětVymazat[7]: Kdyby mě nevyhnali lidi z vršku zříceniny,tak bych takové záběry asi nikdy nepořídil. Tady je vidět,že všechno zlé je k něčemu dobré
OdpovědětVymazat[9]:Na dívčích hradech jsem byla před lety , takže to tam znám a čekala jsem, že budeš mít fotku i odtud.
OdpovědětVymazat[15]: Až někdy příště.Teď jsme tam byli jen na chvilku po práci a hlavně na západ slunce.Na Děvičky je to přeci jen náročnější výšlap
OdpovědětVymazat[13]: Na Dívčích hradech jsem taky byla, Patriku, výstup mě málem zabil!
OdpovědětVymazatKrásné fotky. tady toi znám ještě z doby, kdy nebyla přehrada. Byla jsem tam s partou Příznivců prima prázdnin v roce 1975. Kdo přijel, byl zapojen do historická hry, jejíž scénář se psal postupně. Prostě velcí si hráli na historii. měli jsem tam i kata a popravoval hříšníky. Pak jsme šli pěšky do Mikulova a jeli domů. To byl víkend, na který nezapomenu. Na některé fotce vidím vybudovaný plot. to tam tenkrát nebylo. Dík za oživení vzpomínek. Na jedné dovolené jsme byli na Dívčím hradě nedaleko a odtamtud šli do Věstonic. krásná krajina plná vinic.
OdpovědětVymazat[18]: Taky pamatuji,když místo vody byl prales. Jako malý kluk jsem jezdíval do Věstonic na ryby a pamatuji si celou tu devastaci nádherných zákoutí
OdpovědětVymazat