Při zásahu v Ležákách nacisté zavraždili 33 jejich obyvatel - 18 žen a 15 mužů. Dalších sedm lidí z osady a víc než třicet spolupracovníků parašutistů zastřelili 25. června a 2. července 1942. Jedenáct ležáckých dětí našlo smrt v plynovém voze v polském Chelmnu 25. července. Přežily jen dvě sestry Šťulíkovy, které byly poslány do Německa na „převýchovu“.
Osadu Ležáky tvořilo osm domů seskupených na pravém břehu říčky Ležák, patřících k Habrovči, tehdy části obce Louka (dnes sloučeno do obce Vrbatův Kostelec), a sousedící Švandův mlýn na levém břehu, patřící k Dachovu, části obce Miřetice. Po válce nebyly Ležáky obnoveny.
Dnes se zde nachází rozsáhlé pietní místo se žulovými kříži, které připomínají jednotlivé domy, a Muzeum NKP Ležáky. Venkovní část pietního území je celoročně přístupná.
Návštěva tohoto místa na mě silně zapůsobila a snažil jsem se něco z toho dostat i na své fotografie. Ani zdaleka se mi to nepovedlo, ale přesto jsem si spoustu snímků uložil do galerie. Některé vám představím v tomto příspěvku a zbytek si můžete prohlédnou v galerii, kterou najdete ZDE.
Ležáky - pietní místo 22.7.2017
Znám, nedaleko jsme měli chalupu z které se tam přes lesy dalo jít pěšky. Taky jsme si tam jednou ten výlet udělali. Dcera tam byla s přáteli na kolech, dokonce tam přespali, ale říkala, že to byla nejhorší noc ze všech jejich výletů .....jestli stále tam působí to zlo ....
OdpovědětVymazatOni tam přespali? Já tam byl jen asi dvě hodiny a pociťoval jsem hodně zvláštní atmosféru. Měl jsem dokonce špatný pocit z toho, že tam fotím, že je to jaksi nepatřičné. Tohle místo je tou dávnou hrůzou hodně poznamenané, ale špatně se to popisuje. Každopádně přespat tam, to by mě ani náhodou nenapadlo
VymazatPatriku, nemáš pravdu, že se ti nepodařilo moc vystihnout, jak na tebe to místo zapůsobilo. Já jsem tam ještě nebyla, ale všechny fotografie si prohlížím s lehkým mrazením v zádech a husí kůží na rukách. Skvělé fotografie, záběry celku i detaily. Líbí se mi ta kompozice, kde se skrz kříž díváš na další pomník.
OdpovědětVymazatTěžko se popisuje,co jsem tam cítil,ale rozhodně to na mě silně zapůsobilo. Navštěvuji místa tragédií poměrně často,ale tady bylo to "něco" cítit skoro nejvíc
VymazatPěkně nafoceno. My se k tomuto místu chodíme dívat pravidelně, většinou ale jen k okraji a pak se lesem vracíme k chalupě. Čím jsem starší, tím víc to tam na mě působí.
OdpovědětVymazatTo místo má pro mě zvláštní atmosféru. Jako pietní místo je to velice citlivě upraveno
Vymazat