Dnes vám chci představit kostel ve Vážanech nad Litavou, což je obec, která se nachází necelé tři kilometry jihozápadně od Slavkova u Brna.
Na internetu se o tomto kostele zasvěceném sv. Bartoloměji příliš informací nenachází a to bych chtěl dnešním příspěvkem trošku pozměnit. Podklady pro níže uvedená data jsem čerpal z knihy VÁŽANY nad Litavou, kterou v roce 2012 vydal místní obecní úřad a na které pracoval kolektiv autorů pod vedením Karla Mlatečka.
Obec Vážany nad Litavou se nachází v kopcovitém terénu necelé tři kilometry jihozápadně od Slavkova u Brna.
První písemná zpráva o Vážanech pochází z roku 1287, kdy Vojslava, vdova po Janáčovi z Deblína darovala patronát kostela sv. Bartoloměje ve Vážanech dominikánskému klášteru sv. Kateřiny v Olomouci.
Farní kostel sv. Bartoloměje stojí v západní části obce na vyvýšené terase. Obklopuje jej areál starého hřbitova, který se později rozšířil jižním směrem a je ohrazen hřbitovní zdí se vstupní branou ve směru od obce a s jednoduchým vstupem na straně opačné.
Kostel byl vystavěn na románských základech starší stavby.
Z nejstarší doby je zachován kamenný portál v severní zdi, který nese stopy křížů. Podle pověsti je to po dvou bojovnících účastnících se křižáckých válek v 13.století.
Kostel byl 23.srpna 1645 vypálen Švédy, pravděpodobně jednotkami, které se podílely na obléhání Brna. Obnoven byl v roce 1651. Velká oprava proběhla rovněž v roce 1909 a posléze v roce 1970, kdy byly v presbytáři objeveny gotické části stavby. Poslední generální oprava celé kostelní stavby byla provedena v devadesátých letech 20. století. Kostel byl staticky zajištěn, odvlhčen a dostal novou krytinu. Při obnově fasády bylo odhaleno gotické okno v lodi kostela.
V roce 1992 byl obnoven románský portál na severní části kostela. V letech 1995 a 1996 byla na místě malé nevyhovující sakristie postavena nová, prostornější, která byla také vybavena novým nábytkem.
Nejstarší popis interiéru kostela se nachází v inventáři z roku 1805. V presbytáři tehdy byl hlavní oltář s dosti velkým obrazem sv.Bartoloměje. Po stranách byly sochy sv. Karla Boromejského a sv. Františka Xaverského. Na oltáři stál dřevěný mramorovaný svatostánek.
V roce 1877 byl do Vážan přemístěn svatostánek z hlavního oltáře farního kostela v Šaraticích. Byl zhotoven v roce 1828 mistrem Karlem Medřickým z Bučovic. Vedle po jeho stranách byli dva cherubové. Na stěnu za oltářem byl zavěšen nový obraz sv. Bartoloměje z roku 1884 od brněnského malíře Josefa Zeleného.
Hlavní oltář je dnes stejný jako v roce 1896. Je zděný z cihel, obložený dřevem a menzu tvoří starý náhrobní kámen.
Na pravé straně v presbytáři visel už v roce 1896 velký starobylý kříž a nad ním byla podobná střecha jako nad kazatelnou umístěnou na vítězném oblouku naproti. V současnosti dostal kříž v presbytáři nové dřevo a je bez baldachýnu, který se stářím rozpadl.
Na vítězném oblouku je kazatelna přizpůsobená hlavnímu oltáři
Na stěnách kostela bylo celkem čtrnáct obrazů křížové cesty. Ty jsou nyní uloženy v depozitáři a čekají na opravu, proto je zde k vidění moderní zpodobnění křížové cesty.
V roce 1899 zakoupila místní farnice Františka Bačáková (rozená Procházková) sochy Božského Srdce a Srdce Panny Marie. Ty byly posvěceny 2.7.1899 a umístěny na konzoly v presbytáři. Františka Bačáková společně se svou matkou Antonií Procházkovou pořídila i deset mosazných svícnů pro hlavní oltář a v roce 1901 nechaly obě ženy zhotovit barevné vitráže do čtyř oken.
V presbytáři se vitráže zachovaly (jedná se o zobrazení mešního kalicha s hostií a monstrance), vitráže z lodi byly za války zničeny. Po obnovení portálu bylo okno v severní zdi zmenšeno a tak jen do něj byla pořízena vitráž bez obrazu. Protější okno dostalo v roce 1999 novou vitráž s Köhlerovým obrazem sv.Cyrila a Metoděje. Pořídila jej Marie Procházková, pravnučka zmíněné Antonie Procházkové.
V roce 1906 byl postaven nový kůr se zvláštním schodištěm zvenčí. Kůr byl snížen, neboť se počítalo s vyššími varhanami z dílny varhanáře Vojtěcha Káše z Brna. Jednalo se o nástroj mechanický s kuželkovou soustavou. Hrací stůl byl umístěn před skříní varhan. Varhany byly zakoupeny z milodarů místních farníků.
V současnosti jsou na kůru (podle navržené dispozice od místního duchovního správce Antonína Láníka) přestavěné původní varhany s novým hracím stolem o dvou manuálech a s positivem od Václava Šlajse z Plzně. Ozdobou pozitivu je socha krále Davida od řezbáře Tichoty z Přeštic. Cínové píšťaly jsou z dílny Jana Kubáta z Kutné Hory. Varhany byly dokončeny koncem roku 2002.
Pod kůrem se nachází i dřevěná zpovědnice
Původně byl v kostele po levé straně v přední části lodě oltář sv. Josefa s obrazem Smrt sv. Josefa z roku 1880 opět od malíře Josefa Zeleného a na protější straně byl oltář se sochou P. Marie Lurdské. Oba boční oltáře ale byly dány v roce 1970 do depozitáře na faře.
Ve věži kostela jsou nyní tři zvony:
1. Velký má nápis: " Svatý Bartoloměji, svolávej nás na služby Boží" - " Ulil R.Manoušek a spol. Brno 1946" a dále nese reliéf sv.Bartoloměje.
2. Malý má nápis: " Dědictví otců, zachovej nám, Pane" - " Ulil R.Manoušek a spol. Brno 1946" a dále nese reliéf sv. Cyrila a Metoděje.
3. Umíráček o hmotnosti asi 40 kg je bez nápisu a pochází někdy z doby mezi válkami
A to je pro dnešek vše. Myslím si, že informací o tomto kostele bylo dostatečně (obávám se, že kdybych použil vše, co je ve výše zmíněné knize napsáno, tak už by to nikdo ani nechtěl číst) a všechny moje fotografie zdejšího svatostánku najdete uložené v galerii, která se nachází ZDE
Doufám, že se vám kostel v naší obci líbil.
Pro úplnost dodávám, že interiér si lze prohlédnout při pravidelných bohoslužbách, které jsou každou neděli v 7:30 hod. a ve čtvrtek v 18:00 v zimním a v 19:00 v letním čase
P.S.: Tímto článkem se zapojuji do dalšího kola soutěže Sakrální stavby u VendyW.
Krásný kostelíček. Zvenku jako nevěstinka. uvnitř také velmi příjemný. Moc pěkné varhany. A líbí se mi i ta křížová cesta.
OdpovědětVymazatMalý typický venkovský kostelík. Ale ta křížová cesta ta je hodně zajímavé ztvárnění! Ta se mi docela zamlouvá.
OdpovědětVymazatNádherný venkovský a skvěle zachovalý kostelík, nádherná křížová cesta, ta se mi hodně líbí...
OdpovědětVymazatVenkovské kostely mám moc ráda, Patriku,
OdpovědětVymazat[1]: Určitě ho tu nevidíš naposledy.Mám totiž v plánu zkusit ho příští rok fotit každý měsíc a pak udělat článek s ukázkou roční proměny
OdpovědětVymazat[2]: Malý, ale náš! Nemůžu pořád jezdit někam daleko, když nemám pořádně nafocený ten u nás v dědině
OdpovědětVymazat[3]: Jsem rád, že se kostel líbí.Děkuji
OdpovědětVymazat[4]: Děkuji moc
OdpovědětVymazat[6]: Já ten náš nafotila až letos při Noci kostelů a to prosím po 25 letech!
OdpovědětVymazat[8]: Taky občas čerpám informace z knížek o historii, Patriku, máme jich doma poměrně dost, ale nejsem zdaleka tak pečlivá, jako ty.
OdpovědětVymazat[5]: Tak to by bude super.
OdpovědětVymazat